Opět Vás vítáme u seriálu TechMuzeum, kde Vám chceme ukázat náš vývoj za použití Vaší technické úrovně z důvodu kontaktu s námi. Minule jsme Vásseznámili se zajímavostmi od našich ruských kolegů, kde jsme se zmínili o počítači pro kontaktéry, nebo naše pracovníky s názvem BATRADIS Robotnik 3. Konečně nám dorazil jeden exemplář z petrohradské pobočky naší organizace. Tak se na něj podíváme:
Včera nám dorazila z Ruska masivní těžká vojenská bedna, ve které byl zmíněný počítač zabalený ve velkém množství kožešin, papírové drti a pilin. Vzhledem k tomu, že uvedená bedna je něco jako menší skříň, máme kompletní sestavu. Bohužel i přes pečlivé zabalení jsme zjistili, že je rozbitá obrazovka. Kdyby nebylo vše vymyšleno svérázným způsobem, dal by se k tomu připojit libovolný počítačový monitor. Takhle však bylo třeba najít stejně velký starý monitor, případně stejně velký starý televizor, vymontovat obrazovku a namontovat ji do krytu monitoru tohoto speciálního počítače.
Jedna ze specialit ruské elektroniky je, že některé věci jsou vyrobené speciálním nestandardním způsobem. Dnes už to není pravda, ale v 80. letech 20. století měly sovětské elektronické přístroje speciální konektory, ale fungovalo to. Z té doby je i tento počítač, kde to soudruzi vymysleli velmi složitě. Každá část počítače se propojuje s ostatními ne jedním kabelem, ale spoustou dvojlinek s kolíčkem na konci. Je důležité dávat velký pozor, kam co patří. Stejně to ihned nefungovalo a dvakrát bylo potřeba nahodit pojistky, které jsme tím počítačem dvakrát po sobě vyrazili.
Po rozebrání každé části počítače jsme zjistili, že počítač vyhazuje pojistky, nebo nefunguje proto, že v počítači explodovaly některé kondenzátory a u několika tranzistorů se prorazily přechody. V disketové mechanice se navíc spálila nějaká cívka. Vzhled desek plošných spojů vykazoval známky špatného uskladnění přístroje. Zdá se že počítač promrzl. Dali jsme si práci a po probděné noci jsme některé desky plošných spojů znovu vyrobili, což byla trochu i nebezpečná práce, protože hrozilo poleptání se kyselinou, která navíc nijak libě nevoní.
Čipy byly naštěstí v pořádku. Promrznutí odnesly klasické elektronické součástky, které navíc nebylo těžké opatřit, neboť v rámci československo-sovětského přátelství pocházela většina tranzistorů, kondenzátorů, cívek, odporů a relé z Československa, kde je vyráběla Tesla Pardubice a Aritma Vokovice. V době vydání tohoto článku se počítač BATRADIS Robotnik 3 podařilo zapnout a zdá se, že to asi bude fungovat.
Z dnešního pohledu na design počítačů to vypadá přímo úděsně. Pomineme-li mohutnou konstrukci masivních kovových krabic a jejich svérázné propojení, máme před semou klávesnici z elektrického psacího stroje Jadran, která vypadá jako klávesnice mechanického psacího stroje s vysokým zdvihem a hlubokým a hlučným stiskem, která v robustní železné krabici tvoří jeden monoblok se základem počítače - tedy základní deskou, pamětí a rozvodem svérázného připojení periferií, připomínající staré kolíčkové telefonní ústředny. Celá zadní strana je poseta řadami dírek pro spousty kabelů, které vedou k páskové mechanice, k pevnému disku, disketové mechanice, modemu, tiskárně a monitoru. Modem a tiskárnu k tomu nemáme, ale i tak je počítač tvořen sotatavou dosti nevzhledných krabic. I tak nás vyděsil hluk, jaký počítač dělá.
Velmi nás překvapilo grafické rozhraní systému pro práci v naší organizaci, které svědčí o tom, že naši ruští kolegové už kolem roku 1985 znali normu MSX od Microsoftu, neboť software je v Ruštině dokonce i Azbukou. Málo z nás ještě umí rusky, takže jsme požádali o pomoc naše starší kolegy, kteří ještě měli ve škole povinný Ruský jazyk. Nicméně jsme zjistili, že jde o cosdi, co by šlo s jistým nadhledem popsat jako korporační linuxovou distribuci na kolektivní kancelářskou práci ve skupině s možností dálkové spolupráce. Úděsnost designu vychází z tehdejší úrovně miniaturizace a 8bitového výpočetního základu.
Žádné komentáře:
Okomentovat