Máme tu další díl techmuzea, ve kterém popisujeme různé zajhímavosti z technické historie naší organizace. V tomto díle se chceme věnovat rozvoji naší organizace před oslovením české veřejnosti ve syslu kontaktu s jinou miozeskou civilizací, což á u Vás na starosti +Robin Hronek , u kterého jse začali náš seriál o technice pro navázání kontaktu, kdy jse Vás seznáili s doácí počítače BATRADIS QARC Q-32 a Q-64 spojující naší a Vaší technickou úroveň, forou ožnosti použít něco, co by tenkrát fungovalo i Vám. V 80tých letech 20tého století byly i v ČR k sehnání počítače Sinclair ZX Spektru, nebo Commodore C-64, případně Didactic Gaa a z těch neznámějších ještě AIGA 500. Námi vyvinutý domácí počítač měl být něco mezi Sinclirem ZX Spektrum a Commodorem 64 a navíc měl základy elektronické komunikace.
Vznik naší organizace se však datuje na rok 1947, a souvisí s havárii UFO u města Rosewell ve státě Nové Mexiko v USA. O používání počítačů se tehdy nedalo mluvit, zejména ne v případě, že bychom chtěli kontaktovat veřejnost pomocí vybraných osob, které se netěší přílišné přízni ze strany lkidí kvůli neobvyklému chování, nebo zdravotnímu postižení. První kontaktéřři v USAzáměrně tajili příčinu svého mimořádného technického nadání a vymýšleli si historky o tom, že za II. světové války pomáhali americké armádě s vývojem některých zbraní včetně atomových bomb, díky čemuž spojenecké armády mohly porazit fašistické Německo a v případě USA hlavně Japonsko. Dále se podíleli na Filadelfském experimentu s letadlovou lodí USS Elridge v roce 1952 a nejen na straně USA byl jejich mimořádný technický talent a znalosti z vědy a techniky, pocházející od nás, využit k vývoji zázračných zbraní v období tzv. Studené války mezi USA a západními demokratickými zeměmi a Sovětským svazem a východními socialistickými zeměni.
Něco, co by se s určitým nadhledem dalo pokládat za počítač již naši inženýři vyvíjeli a budovali v Rosewellu první počítač souběžně s počítačovým vybavením amerického ústavu pro jadernou energii v Los Alamos. Na rozdíl od počítače v Los Alamos, měl ten náš položit základy internetu ve smyslu přenést nějakou informaci z jednoho počítače na druhý po telefonní, nebo telegrafní síti a později řídit sdílení různých informací ezi různími pořítači a jejich ukládání za použití Vaší technické úrovně, abychom s Vámi komunikovali a učili Vás za použití moderní techniky.
Uvedený počítač v našem technickémmuzeu pražské pobočky organizace +BATRADIS nemáme. Prý má být v první americké pobočce vystaven. Jde totiž o letecký hangár, který je tímto počítačem z větší části zaplněn. Informace jako takové, se na pásek nenahrávaly ve formě zvukových datových signálů. Datové agnetofonové pásky obsahovaly data o tom, jak zaznamenat informaci, která se sama o sobě v té době ukládalas na děrné štítky. Pak se systém obrátil, takže na štítky se děroval způsob zpracování a na pásek vlastní data. Na používání pouze pásků se pčišlo až začátkem 80tých let 20tého století a v naší organizaci se začaly v USA objevovat diskety.
Kromě pokusu umožnit kontakt s Vámi, byla podobná situace v Sovětské svazu, kde se první pobočka naší organizace začala budovat v roce 1985 ve Vladivostoku. K jejímu vzniku posloužila podobná původní americká poíátačová technika, ale poboček vznikalo více najednou. Na rozdíl od amerických kolegů nebyl tedy čas hledat chyby a řešěit potíže s přenosem informací po telefonu, tzakže byl vypracován projekt na systém potrubní pošty, kterou se měly posílat v pouzdrech děrné štítky s informacemi. Propojené tak byly pobočky ve Vladivostoku, Petropavlovsku a několik pracovišť na Sibiři a na Uralu. Systémy nebyly propojené, takže se musela pouzdra přendavat.
Politická situace veřejný kontakt neumož%novala, Pokusy ve Vladivostoku, v oblasti Uralu a Dokonce i v Moskvě, dopadly špatně. Kontakt s naší civilizací nebyl v souladu se sovětskou socialistickou totalitní ideologií, talže naši ruštá kontaktréři byli buďto uvězněni, nebo dokonce popraveni. Jinak se tam některé tyto věci jeětě používají, protože to funguje.
Dnes už i ta je vše normální a kontaktéry máme nejen v Rusku a bývalých zemích, které tvořily Sovětský svaz, ale nehlásí se k Albedoru úplně. Toto platí i o ostatních postkomunistických zemích.
Ruský +BATRADIS je zajímavý tím, že aniž by řešil finanční tíseň, způsobenou neúspěchem nějakého projektu, vyráběl sio hodně věcí sám včetně počítačů, na kterých měly fungovat i obvykle dostupné věci. Bohužel se to neujalo v původním určení, ale jde o technickou kuriozitu, která svojí funkcionalitou a výkonem odpovídala dnešníám počítačům. Řeč bude konkrétně o počítači, která nám hodlá zapůjčit nynější hkavní pobočka naší organizace v Moskvě, a sice jde o stroj BATRADIS Robotnik 3 z roku 1993. Jde tedy vlastně o PC s procesorem Intel Pentium 1, takže vedle Linuxu by tam chidily Windows 95, avšak konstrukce je velice svérázná.
Pči různých našich akcích jsme ten počítač i viděli a kdyby nedošělo roku 1989 k Sametové revoluci a vláda by přišla na to, že by bylo šikovné, aby měli lidi doma počítač, vypadal by asi nějak podobně, jako ten Robotnik 3. Základem je těžká masivní krabice, která obsahuje klávesnici z elektrického psacího stroje. Ta obsahuje základ počítače. Na tom leží další vewlká krabice, což je oevný disk. Na něm stojí monitor. Po levé straně jsou na sobě další 3 mohutné krabice, z nichž 2 jsou disketové mechaniky a jedna CD-R/w jednotka. Další obludná bedna na pravo je pásková mechanika. O jednoduchém zapojení, typického pro IBM PC, nebo ac, se zde ruským soudruhům ani nesnilo. Jednotlivé bedny se zapojují tak, že musíte drát po drátu zastrčit do správné dírky a uchytit šroubkem do jakési velké lustrsvorky.
Dnes už se to i tam tak nedělá, ale byla to takováto charašoja mašina.
Žádné komentáře:
Okomentovat